Andrea (55): Neměla jsem čas na syna a on propadl závislosti, ze které se už nikdy nedostal

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
zena 23 1
zena 23 1

„Děti jsou to nejcennější, co v životě máme. Měli bychom se jim věnovat naplno,“ říká Andrea na začátek svého příběhu. Právě toto poselství se rozhodla předat ostatním čtenářům, když nám zaslala svůj e-mail. Ona sama se bohužel svému jedinému synovi nevěnovala dostatečně. Dnes toho může jenom litovat, on si totiž s nedostatkem autority poradil po svém.„Měla jsem se mu víc věnovat. Místo toho jsem se ale soustředila na práci a nechala ho, aby si všechno dělal po svém. Výsledkem toho je, že se už poněkolikáté léčí ze závislosti na drogách,“ svěřuje se Andrea.

Nechtěl studoval. Tak jsem ho do ničeho nenutila

Když bylo Ondrovi osmnáct, rozhodl se, že poslední ročník gymnázia už absolvovat nechce. „Pořád tvrdil, že prolezl stejně jenom se čtyřkami a maturitu že neudělá. Prý začne raději pracovat, než aby se rok trápil něčím, co nemá cenu,“ říká Andrea. „No a já mu odpověděla, ať si žije po svém. Měla jsem spoustu starostí s vlastní prací, protože jeho otec nás opustil už dávno a já nás dva musela živit sama.“

Ondřej ukončil školu a nastoupil jako brigádník na úklid fitcentra. „Vzal to, co bylo v okolí nejlepší, jenomže byl lajdák a brzy ho vyhodili. A já o tom nevěděla, protože jsem si ani nevšimla, když několik dní zůstával jen doma. Že se něco děje, jsem si uvědomila až po pár měsících, když se pravidelně vracel domů v noci, když jsem už spala, navíc věčně neměl peníze a prosil mě, abych mu dala alespoň na cigarety,“ říká čtenářka. „A já místo abych se o něho zajímala, jsem mu vyhověla.“

Zjistila jsem, že do práce nechodí. Jeho přítelkyně byla drogově závislá a mně brzy došlo, že do toho spadl taky

Ondra si vymyslel, že pracuje ve skladu. „Věděla jsem, že má problémy, ale nechala jsem ho, aby se z nich dostal. Tvrdil mi, že dělá ve skladu s jídlem. Jednou jsem ho tam ale hledala a řekli mi, že ho dávno vyhodili. Tak jako i jeho přítelkyni, která prý během směny kouřila trávu.“

Doma se Andrea později večer na přítelkyni Ondry vyptala. Přiznal, že je s ní už rok, že jí prý pomáhá, aby se zbavila závislosti. „Řekl mi, že místo do práce chodí s ní ven. Mluvil se mnou jinak než dřív. Naznačil mi, že se o něho nestarám, tak v tom mám jen tiše pokračovat.“

Tou dobou už bylo pro Andreu pozdě, aby se snažila synovi vynahradit ztracený čas. „Po půlroce jsem zjistila, že bere drogy. Nejenom že kouří, bylo v tom i něco víc. Přesvědčila jsem ho, aby šel na léčení, a několik let jsem pak o něm neslyšela. Jenomže se chytil špatné party a i po léčbě spadl do závislosti znovu.“

Andrea s Ondrou již několik let neudržuje vztah. Ví jenom to, že se její syn léčil už třikrát. „Kde je mu dnes konec, nevím. Nevoláme si, nepíšeme. Je na mě naštvaný, protože jsem se věnovala práci místo jemu. Má právo se zlobit, na druhou stranu já jsem ta, která je z něho zklamaná. Je mi líto, že to s mým jediným synem dopadlo zrovna takhle.“

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články