Každá rodina má svá nepsaná pravidla. Také jsme jako děti dělali spoustu věcí jinak, než kamarádi ze školy. A nikdy nám to nepřišlo divné, v naší rodině to zkrátka byla tradice. Jenomže všechno má své meze a časy se mění. Bohužel v rodině mého přítele platí stálé pravidlo, které jako jeho budoucí žena musím dodržovat. Alespoň pokud si nechci rozházet tchána s tchyní.
Davidovi je třicet. I když už žije delší dobu v jiném městě ve vlastním bytě, každou neděli jezdí k rodině na společný oběd. A to se samozřejmě nezměnilo ani po tom, co jsme se potkali. Když jsme spolu začali bydlet a on dospěl k názoru, že mě jeho rodina musí poznat, přistoupila jsem na to, že poobědvám s nimi.
Přijali mě do rodiny. Musím dodržovat pravidla, jako všichni ostatní
Zdroj: 123RF.COM
Davidovi rodiče jsou vytížení prací, a proto právě v neděli, když mají volno, chtějí strávit hezký den společně. Zatímco ostatní dny obědvají v kantýnách a pracovních jídelnách, v neděli je zkrátka rodina hlavním bodem programu. Obvykle navíc bývá nějaké honosné jídlo jako svíčková, bramborový salát nebo speciality ze zahraniční kuchyně.
Během oběda se nemluví. Proto jsem si poprvé připadala hrozně hloupě. Vlastně jsme se jenom pozdravili a zasedli ke stolu. Zpovídání nastalo až později u kávy. Na rodiče jsem naštěstí udělala dojem. Jenomže to znamená, že teď se mnou u nedělního oběda počítají.
Nemám na to čas ani náladu
Zdroj: 123RF.COM
Neděle mám sice volné, ale rozhodně si dovedu představit lépe strávený čas než společným odpolednem u budoucí tchyně s tchánem. Můj přítel je na mě vždy naštvaný, když se rozhodnu zůstat raději doma, nebo jít na oběd s kamarádkou. Navíc si musím vymýšlet historky, proč jsem se nedostavila, protože jeho rodiče mě jen těžko dokážou omluvit.
Mám je ráda, jsou to milí lidé. Přijali mě jako vlastní, a proto si připadám jako nějaký zločinec, když náhodou nedorazím. Jenomže mám vlastní život a toto je pro mě až moc organizování mého volného času. Myslela jsem, že by David mohl rodiče trochu umoudřit, jenomže on je na jejich straně a nedokáže pochopit, že jdu proti jeho rodině. Začínám uvažovat o tom, jestli snad opravdu nedělám něco špatně já.
Autor: Šárka Cvrkalová
