Na své dětství sice nemohu vzpomínat úplně ve zlém, nicméně přeci jen mi oproti mnoha jiným dětem něco chybělo – máma. Vyrůstala jsem totiž v dětském domově, kam mě moje vlastní matka jako pětiletou odložila. Dvakrát se mě snažili ujmout pěstouni, ale vyšlo to až na třetí pokus. Teprve v deseti letech mi dva milující lidé dali rodinu.
Neměla jsem se špatně
U třetích pěstounů, kteří se nakonec stali mými adoptivními rodiči, jsem se neměla špatně. Byl to pár, který se roky snažil o miminko, ale osud k nim nebyl zrovna přívětivý a počít se jim nepodařilo. Měli za sebou i několik pokusů o umělé oplodnění, ale ani tudy jejich cesta k dítěti nevedla. Proto se ujali mě – desetileté holčičky, která sice byla zdravá jako řípa, ale v noci se budila z nočních můr, v nichž se jí zdálo o tom, jak ji její vlastní maminka nechává za branami dětského domova.
Na matku jsem po letech zapomněla úplně
Postupem času se mi podařilo matku ze vzpomínek vytěsnit úplně. S novými rodiči mi bylo skvěle, měla jsem všechno, co jsem si jako dítě přála. Ani jako dospívající jsem s nimi neměla žádné rozepře. Neměla jsem tedy sebemenší důvod matku dále uchovávat ve vzpomínkách, po letech mě vlastně ani nenapadlo, že jsem někdy měla jinou mámu.
To jsem netušila, že se jednoho dne opět setkáme.
Našla si mě
Zdroj: 123RF.COM
Před půl rokem, zrovna když jsem byla v práci, jsem měla nečekanou návštěvu. Na recepci v hotelu, kde pracuji, si mě nechala zavolat jakási paní Zdeňka. Vůbec jsem netušila, o koho jde. Že by to mohla být matka, mě nenapadlo. Její jméno jsem si nepamatovala. Ovšem byla to ona, našla si mě a rozhodla se, že bychom opět mohly navázat tam, kde jsme před dlouhými lety skončily.
Zpočátku jsem si myslela, že je matce líto toho, že mě odložila. Byla jsem naivní, když jsem tiše doufala, že by se třeba i omluvila. Matka projevila zájem o to trávit se mnou čas, proto jsme se začaly scházet. A já věřila tomu, že tak činí právě proto, že jsem jí ty roky chyběla.
Pravda byla úplně někde jinde
Veškeré moje naivní představy a možná i přání se rozplynuly ve chvíli, když jsem odhalila, proč mě matka vlastně vyhledala. Potřebovala peníze. A ne zrovna malou částku. Jednoho dne, když jsme si znovu vyrazily do města na kafe a zákusek, mě požádala o půjčku. Chtěla po mě 300 000 Kč. Dozvěděla se, že se mi v práci daří, a předpokládala, že pro mě taková částka nebude problém. Navíc pro vlastní matku.
Zklamala jsem se ve vlastní matce. Vlastně už podruhé. Nečekala jsem takový vývoj situace. Na jednu stranu mi něco uvnitř mě říká, abych jí peníze dala, přece jen je to moje matka. Na stranu druhou si ale říkám, že si takové gesto nezaslouží. Zvláště proto, že mi ani nevysvětlila, proč se mě vlastně tenkrát vzdala.
Autor: Nikol Kolomazníková
