Od malička jsem byl celkem oblíbený. Nevím, čím to je způsobeno, vlastně nejsem ani nejhezčí, ani nejšikovnější, občas jenom řeknu nějaký ten vtip a umím se postavit za své kamarády. Pozornost mi dělala vždycky dobře.
Už na základní škole mě vždy volili mluvčím týmu při společných prezentacích. Úkol jsme sice vypracovali společně, já se upřímně spíš flákal, protože jsem moc nerozuměl tématu, ale mluvit před lidmi mi dělalo dobře. Pamatuji si, jak jsem vždycky naoko protestoval, když mi tvrdili, jak jsem skvělý. Ale uvnitř to ve mně vyvolávalo skvělé pocity.
Dělám ze sebe blázna, řeším tím většinu problémů
Je samozřejmé, že když někdo dostane pochvalu, je z toho potěšen. Někdo ji přijme s úsměvem, jiný se začervená a raději oslaví úspěch uvnitř sebe. Já jsem ten typ, co si po skončení potlesku řekne o další, protože se mu ten první zdál slabý.
Zdroj: 123RF.COM
Když se mi něco nedaří, nevadí to. Vždycky ze situace nějak vybruslím tím, že řeknu něco hloupého nebo vtipného, udělám ze sebe blázna a pobavím okolí. Takže i když jsem vlastně nedokázal nic, všichni mě uznávají a já mám skvělý pocit.
Na přecitlivělé řeči mě moc neužije, ale přesto dokážu potěšit člověka, který má špatnou náladu. Jsem takový ten kamarád, který začne vyprávět trapné historky z dětství, dokud se nezačnete smát. Neumím potěšit, ani říct, že bude všechno v pořádku. Chci jen, aby se lidi kolem mě smáli a věděli, že já jsem zdrojem.
Přítelkyně se za mě stydí
Linda je o dva roky starší než já. Pořád se ptá, kdy z těch klukovin vyrostu. Nevím, ale upřímně si myslím, že asi nikdy. Milujeme se a já vím, že na mě vidí jen to nejlepší a chápe můj styl humoru. Někdy, když jsem středem pozornosti, zdá se jí ale, že se věnuji víc partě, než jí. A možná je to pravda.
Navíc mám často tak hloupé řeči, že se kamarádi se smíchem ptají, jak si poleno jako já našlo tak dokonalou holku. No a Lindě tohle trochu leze krkem. Takže se mnou poslední dobou moc
Ani jeden z nás se nezměníme
Já jsem věčný puberťák, který se rád baví ve větší partě lidí a dělá ze sebe blázna. Linda je vážnější člověk, který řeší věci spíš rozumem, takže občas nechápe, jak můžu na někoho, kdo má slzy v očích, chrlit historky z dětství, abych ho rozesmál. Každý jsme jiný, ale přesto jsme nějakým způsobem vázáni jeden k druhému.
Nebojím se, že by se mi kvůli mé povaze rozpadl vztah. Funguje nám už čtyři roky. Zkrátka jsme si nastavili jistá pravidla, která dodržujeme a každý děláme to, co ho baví. Neomezujeme se a jsme spolu šťastní. A mě tak kromě pocitu oblíbenosti naplňuje štěstím i její láska.
Autor: Šárka Cvrkalová
