Adriana (28): Chci se vdávat, roky čekám, ale můj přítel o tom nechce slyšet

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
svatebnisaty
svatebnisaty

Každá žena, ať už to přizná nebo ne, sní o svém svatebním dni. Musí být perfektní a tajně si představuje svého prince v obleku, který se jí už nemůže dočkat. Já si tento den taky vysnila a se svým přítelem jsem už dvanáct let. On si mě vzít zatím nechce a já nevím proč!

Záchodové seznámení

Naše seznámení bylo zvláštní. Bylo mi tehdy sladkých šestnáct a Filip právě slavil své devatenácté narozeniny. Poprvé jsme se potkali u fronty na záchodě a on mě romanticky pozval na drink.

Zdroj: 123RF.COM

Já ještě nemohla pít alkohol, tak jsem trapně usrkávala jablečný džus, zatímco on si nalíval vodku. Pamatuji si, jak mě tehdy uměl rozesmát a já z něj byla hotová. Začali jsme spolu chodit a zvládli i odloučení na střední škole. Po dokončení jsme se sestěhovali a přihlásili se na stejnou vysokou školu. Já studovala biologii a on nutriční poradenství a tělovýchovu. Každý nám náš vztah záviděl. Chtěli jsme dostudovat, vzít se, koupit si dům a založit si rodinu. Filip se ale najednou začal oddalovat našemu společnému plánu a já netuším proč.

Čekám, čekám a zase jen čekám

Oba jsme úspěšně vystudovali a našli si byt, který pomalu rekonstruujeme. Jsou to už tři roky a Filip se stále nevyslovil. Já jen čekám a čekám. Napadlo mě, že mě požádá na moje narozeniny, nemohla jsem se jich dočkat. Na první jsem dostala poukazy na masáže, na další náušnice v malé krabičce (ano, čekala jsem prsten) a na ty poslední romantický výlet na lodi. Je to pár dní zpět a já si byla jistá, že tam se to už určitě stane. Bohužel nestalo a my se od té doby jen hádáme. Nechápu, proč si mě už nechce vzít a na co stále čeká. To už mě nemiluje? Má jinou? Nebo se mnou už nevidí budoucnost? Jsem z toho nešťastná a naštvaná.

Od toho výletu chodíme kolem sebe po špičkách a skoro se ani nepozdravíme. Stále mi říká, že nepotřebujeme nějaký papír a že na svatbu teď nemáme peníze. Přijde mi, jako by z toho chtěl vycouvat.

Svatba se stala mou posedlostí

Filip mi navrhnul malou pauzu, že si od toho svatebního šílení musí na chvíli odpočinout. Já se teď hrozně bojím, že o něj kvůli svému vyvádění přijdu. Neviděli jsme se už týden, a to je nejdelší doba za posledních šest let. Jsem svatbou posedlá, mám vybrané dlouhé krajkové šaty s drobnými kamínky v krémové barvě. Místo pro oddání v jednom nádherném parku s jezírkem a vysoký čokoládový dort ozdobený jahodami. Ten má přece každý rád, ne? Hostinu bych chtěla v naší rodinné restauraci za rohem, takže to opravdu nebude tolik stát. Dokonce mám i našetřené peníze bokem, abych Filipa překvapila líbánkami do Benátek, kam jsme se oba chtěli vždycky podívat. Tak proč si mě nechce vzít?

Na druhou stranu se cítím jako tyran, který do něčeho nutí svého přítele. Do něčeho, co očividně už nechce, jen nevím proč. Vysvětlete mi, jak se může změnit názor člověka, během pár měsíců Nedává mi to smysl a nevím, jak dál.

Autor: Monika Holemá


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články