Vždycky jsem se setkávala s pozorností opačného pohlaví. Na střední škole za mnou pálili snad všichni spolužáci, na vysoké jsem neměla o pozornost nouzi. Vím o sobě, že jsem pěkná žena, okolí mi to dává jasně najevo – muži svým zájem, ženy naopak nenávistí. Nikdy mě však nenapadlo, že mě někdo kvůli mému vzhledu odsoudí ještě dříve, než mě vůbec stihne poznat.
Líbila jsem se mu, poznala jsem to
Na pozornost a zájem mužů jsem za svůj život zvyklá, dokážu bezpečně poznat, pokud se některému z nich líbím. Muži si to možná neuvědomují, ale jakmile jim nějaká žena padne do oka, začnou vysílat určité signály, které jsem se naučila rozpoznávat. Když jsem tedy zaznamenala upřený pohled jistého muže v dobře padnoucím obleku, bylo mi okamžitě jasné, že se mu líbím. A jelikož to byl vážně fešák, nebránila jsem se nezávaznému flirtování.
Nezamilovala jsem si ho pro jeho peníze
Z onoho kravaťáka, který si ten večer odnesl domů moje číslo, se vyklubal příjemný a sympatický muž jménem Leoš. Dozvěděla jsem se, že společně se svým bratrem vlastní realitní kancelář, a podle jeho vizáže jsem usoudila, že se jim v podnikání očividně dost slušně daří.
Zdroj: 123RF.COM
Pro mě ale bylo mnohem podstatnější, jak se ke mně Leoš choval. Byla příjemná změna vidět, že ve mně nějaký muž nevidí jen kus pěkného masa, ale že se také zajímá o mě, o moje koníčky, moji práci. Stalo se proto velmi rychle, že jsem se do Leoše zamilovala, a upřímně mohu prohlásit, že jeho peníze v tom nehrály sebemenší roli.
Zdroj: 123RF.COM
Jeho rodina na mě hleděla skrz prsty
Po třech měsících mě Leoš představil své rodině, ale tam jsem se pozitivního přijetí nedočkala. Jeho rodiče na mě hleděli skrz prsty a příjemné reakce jsem se nedočkala ani od jeho sestry. Během večeře, na kterou mě pozvali, jsem se úplnou náhodou dostala k rozhovoru, který vedla Leošova matka a sestra.
Říkaly o mně, že jsem určitě zlatokopka, která jde po penězích, protože ženské mého typu nic jiného nezajímá. Velmi mě jejich slova ranila. Byla jsem sice hezká, ale nebyla jsem zlatokopka. A do Leoše jsem se zamilovala proto, jak se ke mně choval, ne pro jeho tučné bankovní konto.
Musela jsem je přesvědčit, že mi o jeho peníze nejde
Slova Leošovy matky mě provázela dlouho, stále jsem si lámala hlavu, jak jim dokázat, že mi nejde o peníze jejich syna. Velmi mě to trápilo, cítila jsem se poníženě, moc dobře jsem věděla, že to, co o mě říkají, není pravda. Nakonec jsem dospěla k rozhodnutí, že Leoše opustím, chtěla jsem tak dát jeho rodině najevo, že peníze pro mě nehrají roli. Slzy mi z očí tekly proudem, když jsem od něho odcházela. Milovala jsem ho!
Za pár dní u mých dveří stála jeho matka. Bála jsem se, co mi přišla říci. Ona se však chovala velmi mile, přišla se mi omluvit. Prý se ve mně spletla a byla by ráda, pokud bych se k jejímu synovi, který teď po našem rozchodu chodí jako tělo bez duše, zase vrátila. Prý už mi jeho rodina věří, že mě jeho peníze nezajímají.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
Zní to jako podivuhodný příběh, i když i s takovými situacemi se lze v životě setkat. Nejdříve je třeba zmínit, že i když Adéla tvrdí, že ji Leošovi peníze nezajímaly, tak to nemusí být tak docela pravda. Na tom není nic špatného a není třeba se za to stydět, každý zdravý člověk se chce mít dobře a zná svou hodnotu. Finanční zabezpečení je navíc jednou z věcí, bez které se dnes člověk neobejde. Peníze samotné však nestačí, spoustu vztahů založených bez vzájemné důvěry, lásky, respektu a zdravé komunikace nemá šťastný průběh či dlouhého trvání.
Pokud by Adéla trvala na svém názoru, že peníze skutečně nehrají roli, lze si položit otázku, zda by jí Leoš zaujal, pokud by nedisponoval symboly finanční jistoty, jakými je i samotný vzhled v podobě upravenosti, obleku a v tomto případě i vlastnictví realitní kanceláře. Peníze znamenají v určitém ohledu i moc a ovlivňují celý balíček toho, jaké signály člověk dává navenek i to, jak je vnímán ostatními. Lidé, kteří disponují hojným množstvím peněz, mohou působit sebejistě, uvolněně, s nadhledem, dominantně, ale stejně tak i arogantně, panovačně, bezohledně a manipulativně. To, jak se tyto dimenze u člověka projeví, záleží na tom, jak dokáže jedinec vnitřně skloubit svou výchovu, morálku, zdravý rozum a svědomí s pocitem moci a blahobytu.
Zůstává otázkou, zda by nebylo možné lásku svému partnerovi vyjádřit i jinak nežli poměrně rázným gestem v podobě rozchodu. Adéla sama zmiňuje, že Leoše milovala, pokud pociťovala potřebu něco dokazovat, skutečně to nešlo jinak než tím, že ho opustí? Neboť v této konkrétní situaci vyvstává otázka: Proč opouštět někoho koho miluji? Adéla pravděpodobně ze strany Alešových rodičů pociťovala spoustu nepříjemných pocitů, avšak řešení, které zvolila, může působit z její strany spíše jako manipulace a demonstrativní gesto.
