Svojí ženu jsem miloval hodně. Bohužel se ukázalo, že ona mi to není schopná opětovat. Nikdy jsem nehleděl na sebe, vždycky jsem se snažil, aby se měla dobře ona i naše tři děti. Tak jsme si to i slíbili: V dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci. Ona ale tenhle slib porušila a to už se nedá vrátit zpátky.
Nemohli jsme si dovolit všechno, co jsme chtěli
Žili jsme v malém bytě na kraji Prahy. Naše dvě mladší dcery se sice neustále hádaly, přesto musely mít jeden společný pokoj. Nemohli jsme si dovolit větší byt. Nevedlo se nám špatně, nechybělo nám k životu nic, jenom jsme zkrátka nemohli mít úplně všechny nejmodernější vymoženosti. Žena pracovala jako prodavačka ve zverimexu, já jako stavební dělník v jedné firmě.
Zdroj: 123RF.COM
Přišel jsem o práci
Bohužel jsem se nepohodl s nadřízeným, a jelikož i pár kolegů se mnou mělo z neznámých důvodů problém, dopadlo to tak, že jsem o práci přišel. Ihned jsem se zapsal na úřad práce a snažil se najít jiné místo. Během dvou měsíců jsem vystřídal tři zaměstnání, ale pro žádné jsem neměl dostatek zkušeností ani kvalifikace a proto mě všude nahradili jinými zájemci.
Ty dva měsíce jsem se se ženou jenom hádal. Už po první výplatě nám totiž začaly chybět peníze na nájem a já si musel půjčit od kamaráda. Ten naštěstí nechtěl žádný úrok, jenomže když jsem požádal manželku, jestli mi nedá pár tisícovek, abych je mohl příteli vrátit, obořila se na mě, že jsou to její peníze.
Řekla mi, že jsme k ničemu
Řekla mi, že jsem chlap k ničemu, když nedokážu uživit svoji rodinu. Vzala si věci a i s dětmi odjela pryč. Několikrát jsem jí během týdne volal, snažil jsem se dozvědět, kde s dětmi je. Pravděpodobně se schovala u příbuzných, abych ji jen tak nenašel. Do telefonu mi několikrát řekla, že jsem budižkničemu a později mi hovory ani nebrala. Byl jsem čtrnáct dní úplně ztracený. I když se mi podařilo najít si v té době práci, můj život se změnil.
Žena se po třech týdnech vrátila. Zjistila z mých zpráv, že už mám práci, dokonce s vyšším platem, než jsem míval v původní firmě. Děti mě objaly a cítil jsem z nich upřímnou radost. Manželku jsem ale nepolíbil. Místo toho jsem jí předložil žádost o rozvod. Měla se mnou být v dobrém i zlém. Ona mi v nejhorší chvíli mého života jenom přidělala starosti. Viděl jsem na ní, že lituje. Možná mě opravdu milovala, možná jsem pro ni nebyl jenom ten, kdo se stará o rodinu finančně, jenomže po tom, co mi provedla, už s ní nemohu být.
O děti jsem přišel, pokusil jsem se ale nedávno zažádat o jejich svěření do střídavé péče. Ony nemohou za to, že moje žena nedodržela slib. Mám je rád a chtěl bych se s nimi i dále vídat. Mohu jenom doufat, že to tentokrát vyjde.
Autor: Šárka Cvrkalová
