Kdekdo by řekl, že něco jako úzkostný stav se týká jen dospělých jedinců. Pravda je přitom taková, že určitou sociální fobií může trpět i malé dítě. Nabízí se otázka, jak u dítěte zavčasu rozpoznat úzkost a jak mu s tímto problémem pomoci.
Je to jen fáze, nebo je potřeba začít jednat?
Není žádným tajemstvím, že děti během svého vývoje prochází několika fázemi. Jednou z nich může být i ta, kterou lze poměrně snadno zaměnit s psychickými problémy.
Je tedy důležité rozpoznat, jestli se u dítěte jedná skutečně jen o jednu z mnoha fází, kterými si musí projít, nebo jestli je zapotřebí vyhledat pomoc a situaci řešit.
Úzkosti zažívají už malí kojenci
Vůbec poprvé si můžete určitých stavů úzkosti všimnout již u malého kojence. V období okolo osmi měsíců věku totiž mnoho dětí zažívá skoro až paniku z toho, když se od nich blízká osoba (ve většině případů maminka) vzdálí.
Situace se mnohdy projevuje tak, že jakmile se dítěti jeho maminka vzdálí z dohledu, začne hystericky plakat, natahovat ručičky a ronit krokodýlí slzy.
V takový okamžik nejednoho rodiče napadne, že přeci nemůže své dítě naučit, že jakmile zapláče nebo jen zakňourá, on hned poslušně přiběhne.
Pozor ale na to, abyste snahou nerozmazlit svého drobečka nezpůsobili, že se u něho fobie zhorší.
Když se dítě začne v noci budit s pláčem
Obdobná je situace u starších dětí. Nejeden rodič totiž zažil situaci, kdy se jeho dítě uprostřed noci probudilo s hysterickým pláčem, který doslova trhal srdce. A přitom ratolest neměla jediný důvod, aby se během noci vzbudila s křikem.
I u starších dětí může zničehonic propuknout určitá úzkost, která se začne projevovat klidně během noci. Dítě se začne budit mnohdy i několik nocí po sobě a uklidní se až v okamžik, kdy je rodič nablízku.
Tehdy se obrňte trpělivostí. I kdyby to znamenalo, že budete k dítěti noc co noc vstávat a čekat, až po probuzení s pláčem zase klidně usne.
Autor: Nikol Kolomazníková
