Příběh tří krásných princezen, které smutný osud zavál do zařízení Fondu ohrožených dětí Klokánek. Dívky přišly nešťastné, hladové a špinavé. Odmítaly mluvit a stýskalo se jim po mamince, která s nimi putovala po příbuzných, protože neměla kde bydlet.
Příchod tří princezen
Holčičky byly po příchodu ještě malé, nejstarší z nich šla teprve do první třídy, prostřední dívenka chodila do posledního ročníku mateřské školy a ta nejmladší ještě řádila doma.
Ukázalo se, že starší z dívek trpěla těžkou sluchovou vadou a de facto byla hluchoněmá, což odhalily až pečující tety v Klokánku. „Sociální pracovnice úřadu nám příliš nápomocna nebyla a to, že má dívenka dokonce předepsané naslouchátko, jsme se dozvěděli, až když jsme složitě zajišťovali odborná vyšetření, protože se nám to všechno nějak nezdálo,“ zmiňuje předsedkyně Fondu ohrožených dětí Hanka Kupková.
I přes to všechno to nevzdali a dokázali ve spolupráci s poradnou dívenku přihlásit do speciální mateřské školy až v Praze, která je určena pro děti s poruchami sluchu a učí je znakovou řeč. Školka funguje jako týdenní, takže bylo v pondělí vždy velké a slzavé loučení. A v pátek velké vítání.
Zdroj: 123RF.COM
„Bylo ale moc hezké vidět, jak se dívenka rozvíjí, jak se učí znakovou řeč, jak má chuť komunikovat a nechce se jen vézt mezi svými zdatnými sestrami. I pro ty bylo velmi těžké pochopit, že se jim sestřička, kterou jsou tak moc zvyklé ochraňovat, zase vrátí do Klokánku až v pátek,“ říká předsedkyně FOD.
Běh na dlouhou trať
Rok se s rokem sešel a v případě dívenek se nedělo po stránce sociálně právní ochrany skoro nic. OSPOD (Oddělení sociálně-právní ochrany dětí) příliš aktivní nebyl, rodina nebyla aktivní vůbec, matka porodila další miminko, se kterým stále neměla kde bydlet.
„Blížil se konec doby, kdy děti můžou zůstat v Klokánku, pak musí odejít někam dál. Doufali jsme v pěstounskou rodinu, nikdo se o holčičky ale nepřihlásil. Doufali jsme v jeden společný dětský domov tak, aby prostřední z dívenek mohla pokračovat v dojíždění do Prahy do školky, kde si už zvykla a dělala velké pokroky v komunikaci. To se nám ovšem také nesplnilo,“ zmiňuje zklamaná Hanka Kupková.
Umístění dětí bylo nevhodné
Umístění dětí po ukončení pobytu v Klokánku bohužel nespadá do kompetencí Fondu ohrožených dětí. Sociální pracovnice OSPOD, i přes svůj slib dětem, náhle zvolila rozdělení dětí do dvou dětských domovů, dle nás, velmi nevhodným způsobem.
Zdroj: 123RF.COM
„Ale jak! Prostřední z dívenek byla umístěna přes 300 km od svých sester až do jižních Čech, kde je dětský domov pro děti s poruchami sluchu. Přitom jeden je i blíže, ale to bylo každému jedno.“ neskrývá rozhořčení Hanka Kupková.
Nejstarší a nejmladší sestra byly umístěny v dětském domově v severních Čechách. Ze strany OSPOD byl podán návrh na tzv. rychlé předběžné opatření, kdy si pro děti přijel soudní vykonavatel i s justiční stráží a děti odvezl ze dne na den.
„A to zrovna přišla nejstarší dívenka domů s prvním vysvědčením. Tolik pláče jsme jen těžko snášeli. Děti ničemu nerozuměly, nevěděly, proč odjíždějí, cítily se podvedené. Po těchto zkušenostech jsme se domluvili na soudu s vykonavatelem a prostřední dívenku jsme do jižních Čech převezli raději sami naším autem a v relativním klidu. Neuměli jsme si představit, že ji naložíme do auta vykonavateli od soudu, kterého nezná, nebude s ním umět komunikovat, protože nemluví.“
Pro všechny to bylo velmi bolestivé a všichni se zlobili na celý svět, že někdo mohl takto srostlou sourozeneckou skupinu rozdělit.
Podali jsme odvolání u soudu
Zdroj: 123RF.COM
„Přestože jsme nebyli účastníkem soudního řízení, podali jsme odvolání, které nám bylo samozřejmě zamítnuté. Nicméně soud alespoň v našem odvolání obdržel informace, které mu OSPOD pravděpodobně záměrně pro ulehčení práce nesdělil. Dle našich aktuálních informací probíhá po roce jejich rozdělení soudní řízení o spojení sester do jednoho dětského domova tak, aby nadále mohly vyrůstat spolu.
My jsme je totiž jezdili pravidelně navštěvovat do dětského domova a jejich první otázka vždycky byla, co se děje a kde je jejich prostřední sestřička. Tak jsme si to pro sebe nenechali a soudu jsme pravidelně dávali podněty a informace. Jsme moc rádi, že jsme boj za tyhle tři cácorky nevzdali, a snad se skutečně podaří je spojit zase v jeden tým.“
Trauma, které dívky zažily kvůli odloučení, jim už nikdo z paměti nevymaže. Přitom stačilo jen víc děti poslouchat a respektovat jejich vztahy a vazby. Najít lepší řešení, už tak složité, situace.
Fotografie jsou z důvodu citlivosti údajů pouze ilustrační.
Autor: Redakce ve spolupráci s Fondem ohrožených dětí – zřizovatelem zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek
Zdroj: Klokanek FOD
