Policie jedné noci na Hlavním nádraží v Praze našla 3 děti. Doprovázel je neznámý muž, který ani nedokázal sdělit, jak se děti jmenují a kde mají rodiče. Jasné bylo jen to, že to jsou malé děti, 2 holky a jeden kluk.
Děti pocházely ze Slovenska
Šárce bylo 12 let, Alence sotva 6 a Milanovi jen 5 let. Děti věděly, že jsou v Praze, ale měly moc velký hlad a nemyly se už asi týden. „Přivezla jsem je ještě v noci, umyli jsme je z nejhoršího a rychle jsme jim dali najíst a spát. Spaly celý den, tak moc byly vyčerpané. Následující týden jsme jen vyčesávali a likvidovali vši, vyrážky a drhli špínu,“ vypráví Klokánek
Vylouply se z nich krásné a šikovné děti, které nebyly zvyklé, že jsou někde pod střechou. Chtěly ven, chtěly cestovat a chtěly pohyb. „Nejstarší Šárka se orientovala dobře ve vlacích, protože jimi děti cestovaly nejvíc. Stále vyzvídala, kde je v našem městě nádraží. Pak se rozpovídala, že jejich maminka sedí v bufetu na Masarykově nádraží v Praze. Poznám ji snadno, protože prý sedí u stolu a hraje si s telefonem,“ vypráví Klokánek.
Děti přestaly mít potřebu utíkat
Postupně se děti v Klokánku uklidnily a přestaly mít potřebu utíkat. Zjistily, že je pro ně dobré mít denně teplé jídlo, spát v teplé a čisté posteli, chodit do školy a hrát si s kamarády. Rodiče byli vyhoštěni zpátky na Slovensko pro trestnou činnost.
Zdroj: 123RF.COM
Soud začal rozhodovat o repatriaci dětí do dětského domova blízko Nitry. Klokánku to trhalo srdce, ale museli děti začít připravovat na odchod. Děti nevěděly, co je čeká. Nevěděly, jestli bude na Slovensku někdo z rodiny, protože oba rodiče byli ve výkonu trestu. Zvykly si na podmínky, které měly v Klokánku. Šly do velké nejistoty.
Předání dětí
„Domluvili jsme se se sociální pracovnicí z úřadu v Nitře, že děti na Slovensko dovezeme a předáme si je. Oproti našim obavám bylo setkání moc milé. Sociální pracovnice byly skvělé ženy a okamžitě si dovedly děti získat. To nás uklidnilo a potěšilo,“ vypráví Klokánek.
Předali děti do jejich bezpečné náruče. Je to již delší dobu, co měli možnost děti poznat. Všechny jim ale volají, nejvíc nejstarší Šárka. Daří se jim dobře. Mluví už skoro jen slovensky, ale občas jim vyklouzne slovíčko česky. A nejlépe od nich prý zní slovíčko Klokánek.
Fotografie jsou z důvodu citlivosti údajů pouze ilustrační, jména byla pozměněna.
Autor: Redakce ve spolupráci s Fondem ohrožených dětí – zřizovatelem zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek
Takových příběhů je v Klokánku mnoho. Fond ohrožených dětí, ve svých zařízeních Klokánek, pečuje o více jak 200 dětí s různými příběhy, které se neustále mění. Rádi se s vámi o ně postupně podělíme. Průměrná doba pobytu dítěte v našem zařízení je 6 měsíců. Pomoci můžete i VY. Klokánkům pro rok 2020 chybí 30 % finančních prostředků na běžný provoz. Za každý dar děkujeme a přejeme vám KRÁSNÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK.
Zdroj: Klokanek FOD
