Marek (11): Vlastní matka se mě zbavila jako věci, kterou už nepotřebuje

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
smutek chlapec sok
smutek chlapec sok

Neznámá paní jednoho dne bez klepání otevřela dveře kanceláře Klokánku a strčila před sebe asi jedenáctiletého chlapce. Chlapec byl vyděšený a tvář měl křečovitě staženou. Žena jej tam nechala a odešla.

Příchod do kanceláře

Chlapec klopýtl a udělal krok se svěšenou hlavou, na nikoho se ani nepodíval. Paní v luxusním kabátu, doplněném o ještě luxusnější kabelku, téměř zakřičela: „Nechte si ho tady. Nechci ho! Už mě štve!“ Znovu chlapce postrčila o kus dál před sebe a chystala se odejít.

„Počkejte, musíte mi přece říct, jak se jmenujete!“ zavolala pracovnice Klokánku, která se z toho, co viděla, nemohla vzpamatovat. „Ona jen mlčky vyndala synův zdravotní průkaz a byla ta tam. Marek, jak se chlapec jmenoval, stál na stejném místě jako socha. Jako by snad ani nedýchal! Teprve když jsem mu pokynula, aby se posadil, objevil se mu na tváři náznak úsměvu,“ vypráví Klokánek.

„Stejně ji nesnáším,“ byla první věta, kterou chlapec pronesl. Před vchodem do kanceláře ležela značková sportovní taška s jeho oblečením a vedle ní školní batoh. Matka to myslela zcela vážně.

Matka zanechala syna v Klokánku a už se s námi nekontaktovala

Zdroj: 123RF.COM

Oslovit ji musela až sociální pracovnice z oddělení péče o dítě kvůli nezbytným formalitám. Matka o synovi Markovi nechtěla ani slyšet. Prý už ji nebaví se o něho starat. Marek si v Klokánku nemohl zvyknout, protože jediné, po čem toužil, byla samota. Nestál o společnost ostatních dětí ani o péči tety.

Neměl zájem o hračky, téměř nejedl a na nic neměl chuť. Dětský psychiatr mu předepsal antidepresiva. Po nich, a také díky intenzivní psychoterapii, se začal Marečkův stav přece jen zlepšovat. „Teto, neměla bys nějakou čokoládu?“ zeptal se jednoho dne a tety z Klokánku málem slavily. „Hurá, konečně má náš Marek na něco chuť! Od té chvíle to šlo s ním už jen k lepšímu. Marek se odhodlal postavit automobil z Lega a také namaloval tetě obrázek. I ve škole si všimli obrovského pokroku, který udělal,“ usmívá se teta z Klokánku.

Zdroj: 123RF.COM

Idylka trvala jen do chvíle, kdy se objevila matka

V černém kožichu a s výraznými modrými stíny na očích vypadala téměř zlověstně. „Tak si pro toho syčáka jdu. Už se mi stýská!“ zasmála se a natáhla po synovi ruku s ohromně dlouhými rudými nehty. Rozplakal se a utekl. Zalezl pod postel a odmítal s matkou komunikovat. Ona ale trvala na svém. Má na syna nárok!

„Nakonec se nám ji povedlo přemluvit, aby snahu vzdala a přišla další den, nebo raději až za dva. Ač nerada, souhlasila,“ vysvětluje Klokánek. Scéna jejího syna byla totiž pro ni neúnosně hlasitá. Bylo na Klokánku okamžitě kontaktovat sociální pracovnici a celou situaci s ní řešit. Požádali soud o vydání předběžného opatření. Marek mohl zůstat v Klokánku další půlrok. „Matka se k našemu překvapení už neobjevila. Ani další den, ani za týden. Vlastně nikdy,“ vypráví jedna z tet. Marek putoval z Klokánku do dětského domova, kde je spokojený. Má to do Klokánku kousek a chodí je navštěvovat každý týden. Dostane vždycky svoji oblíbenou čokoládu. První jídlo, na které v Klokánku dostal chuť!

Fotografie jsou z důvodu citlivosti údajů pouze ilustrační, jméno bylo pozměněno.
Autor: Redakce ve spolupráci s Fondem ohrožených dětí – zřizovatelem zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek

Takových příběhů je v Klokánku mnoho. Fond ohrožených dětí, ve svých zařízeních Klokánek, pečuje o více jak 200 dětí s různými příběhy, které se neustále mění. Rádi se s vámi o ně postupně podělíme. Průměrná doba pobytu dítěte v našem zařízení je 6 měsíců. Pomoci můžete i VY. Klokánkům pro rok 2020 chybí 30 % finančních prostředků na běžný provoz. Číslo sbírkového účtu: 3055103/0300. Za každý dar děkujeme a přejeme vám ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK.

Zdroj: Klokanek FOD


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články