Osmiletou Bělinku přivezla do Klokánku její teta, sotva osmnáctiletá sestra její matky, která se o ni již nemohla starat. O svoji neteř se starala rok a péči nezvládala, ani nemohla, od rodiny nedostala ani korunu.
Bělinčina maminka odešla z domova
Žena o sobě nedávala vědět a dědeček všechny peníze propil. Sám často neměl ani na suchý chleba, a tak si občas něco vyžebral na náměstí jednoho malého okresního města. Patřil k takovým těm postavičkám, které každý zná, ale nikdo o nich nic neví. Stejné to bylo i s Bělinkou.
Nikomu nebylo divné, že holčička nechodí k lékaři ani do školy. Nikomu nescházela, nikdo ji nepostrádal. Možná to bylo tím, že ji matka porodila v jiném městě a s dcerkou se přistěhovala, aniž nahlásila někam svoji adresu. Bělinka prostě jen existovala a nikoho, kromě svojí tety, nezajímala.
Teta si pouze přivydělávala
Alena, jak se její teta jmenovala, se učila na kadeřnici a po škole chodila do jedné z místních restaurací mýt nádobí. Občas si domů přinesla nějaké zbylé jídlo. Většinou to byl jen chleba a bramborová polévka. To potom byly hody! Jenže v restauraci se toho o moc víc nevařilo. Podávalo se hlavně pivo, a toho se malé dítě nenají. A tak ani toho jídla bohužel nebylo nazbyt!
Teta Alena se starala, jak nejlépe mohla, ale její hubený plat z brigády prostě na všechno nestačil. Sama pro sebe si nevzala nic. Oblečení pořizovala z charitního šatníku a byla hubená jako lunt. Z nedostatku vitamínů měla špatnou pleť a velmi řídké vlasy. Jednou dopoledne měla děvčata z učiliště návštěvu.
Teta se setkala s ředitelkou Klokánku
Ředitelka Klokánku přišla do školy a vyprávěla studentům o své práci. „Jsou to úplně normální děti, jen neměly tolik štěstí, co ostatní,“ řekla a v Alence se zrodil nápad. O přestávce se šla té paní z Klokánku svěřit s tím, jak se stará o neteř, i se svým životem. Za necelý týden bude zletilá, a tak už do Klokánku jít i s neteří nemohla, jak původně zamýšlela. Ale Bělinka samotná ano.
„Mohu ti pomoct zajistit umístění v domově pro ženy. Nebo alespoň nějaké dávky, abys měla z čeho žít,“ nabídla jí ta paní a Alena souhlasila. Zůstane s otcem a Bělinku svěří do Klokánku!
Holčičce se v Klokánku líbilo od první chvíle
Pochvalovala si koláč, který jí teta na přivítanou upekla, a také pěkné oblečení, nachystané na její čistě povlečené postýlce. Problém nastal, když měla jít Bělinka do školy. Podle věku patřila už skoro do třetí třídy, ale musela jít samozřejmě do první. Děti byly o hlavu menší, ale ze začátku šikovnější. Také aby ne. Bělinka měla na malování jen jednu pastelku a neznala žádnou písničku ani říkanku. Měla co dohánět!
Zdroj: 123RF.COM
S tetou trénovaly poctivě každý den a během měsíce téměř vše dohonily. Jen vstávání bylo pro holčičku, která byla zvyklá chodit spát po půlnoci, velký problém. Ale nakonec se i to vyřešilo.
Pomohly audioknihy, které si Bělinka pouštěla ještě poté, co vyslechla pohádku od tety. Nasávala vědomosti prostě ve dne i v noci, jak vtipně poznamenala teta a dodala: „Až z těch všech moudrostí vždy usnula!“ Nakonec Bělinka na závěr školního roku odvyprávěla spolužákům celý příběh Dětí z Bullerbynu. Tak moc byla šikovná.
Teta Alena chodila neteř navštěvovat každý týden. Během roku, kdy u nás holčička směla pobývat, stihla Alena získat výuční list i stálé zaměstnání. S velkou pomocí sociální pracovnice si pronajala malý byt. Bělinku si mohla vzít k sobě a starat se o ni. Děvčata to zvládají už druhým rokem na jedničku. Obě studují. Bělinka základní školu a její teta spěje k maturitě.
Fotografie jsou z důvodu citlivosti údajů pouze ilustrační, jména byla pozměněna.
Autor: Redakce ve spolupráci s Fondem ohrožených dětí – zřizovatelem zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek
Takových příběhů je v Klokánku mnoho. Fond ohrožených dětí, ve svých zařízeních Klokánek, pečuje o více jak 200 dětí s různými příběhy, které se neustále mění. Rádi se s vámi o ně postupně podělíme. Průměrná doba pobytu dítěte v našem zařízení je 6 měsíců. Pomoci můžete i VY. Klokánkům pro rok 2020 chybí 30 % finančních prostředků na běžný provoz. Číslo sbírkového účtu: 3055103/0300. Za každý dar děkujeme a přejeme vám ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK.
Zdroj: Klokanek FOD
