Její dcera ho nesnášela a nemohla ho vystát. Ona se do něho zamilovala, čímž vzájemný vztah s dcerou citelně ochladl. Místo toho, aby Klára své matce konečně přála lásku, kterou nepoznala od chvíle, co od nich její biologický otec utekl za milenkou, nedokázala jí odpustit, že ji zradila a spolčila se s někým, koho bytostně nenáviděla.
„Často přišla domů ze školy běsná vzteky, že ji učitel angličtiny opět strašně naštval,“ popisuje dceřiny návraty domů paní Michaela, která často poslouchala nadávky na účet Klářina angličtináře. „Říkala jsem si, co je to za prevíta, že takhle šikanuje moje dítě,“ přiznává a poté se začervená. Nemohla přece tušit, že se do něho jednoho dne zamiluje.
Pozval si mě do školy kvůli dceřině chování
„Věděla jsem moc dobře, že Klára učitele angličtiny ani trochu nemusí,“ vypráví Michaela, „proto mě nepřekvapilo, když si mě jednoho dne pozval na kobereček.“ Michaele bylo jasné, že za tím určitě vězí chování její dcery, která se netajila tím, že svého angličtináře zrovna v lásce nemá.
„Od začátku školního roku jsem si říkala, co je to za chlapa, který takhle ubližuje mojí holčičce,“ uvažuje nahlas a my v její tváři vidíme, že za malý okamžik přijde zvrat. Místo toho, aby se na učitele zlobila, že její dceři očividně dělá naschvály, zalíbil se jí na první pohled. „Otevřela jsem dveře jeho kabinetu a už to bylo,“ vydechne Michaela užasle, „přeskočila jiskra a já byla ztracená.“
Před dcerou jsem naše schůzky tajila
Michaela a Honza, jak se učitel angličtiny jmenoval, se začali scházet, protože jejich sympatie byly očividně vzájemné. Ačkoli Michaela tyto chvíle popisuje jako velmi šťastné, zároveň dodává, že před dcerou musela mlčet. Věděla, že by se naštvala, pokud by zjistila, že se spolčila s nepřítelem.
„Cítila jsem se zase jako puberťačka,“ zasměje se Michaela nahlas a její smích je nakažlivý, proto se smějeme taky. „Znáte to, motýlci v břiše, příjemná nervozita před schůzkou, tohle všechno tam bylo,“ pokračuje. Vzápětí se však zachmuří: „Před Klárou jsem si ale musela vymýšlet, že jdu ven třeba s kamarádkou.“
Když na to přišla, přestala se mnou mluvit
„Dcera se i nadále domů vracela naštvaná, samozřejmě kvůli angličtináři,“ objasňuje nám Michaela. „Já na něho však měla úplně jiný názor. Ve skutečnosti nebyl tak špatný.“
Ne nadarmo se ale říká, že lež má krátké nohy. Proto i lež paní Michaely vyšla najevo, když je dcera náhodou potkala ve městě, jak jdou ruku v ruce. Paní Michaela ten okamžik popisuje se sklopeným pohledem. Cítila se prý trapně a styděla se, že lhala svému jedinému dítěti. Klára pak s matkou přestala mluvit.
Trvalo dlouho, než se situace uklidnila
„Klára se na mě zlobila,“ říká Michaela smutně, „nemohla mi odpustit, že jsem si ze všech chlapů na světě musela vybrat zrovna jejího učitele, kterého tolik nesnášela.“ Michaela se odmlčí, ale nakonec se přeci jen usměje, ačkoli jsme ani nedoufali ve šťastný konec. „Trvalo dlouho, než se to mezi námi uklidnilo,“ vydechne, „ale teď už je s tím dcera smířená. Ví, že si taky zasloužím lásku, tak mi to přeje,“ usmívá se Michaela spokojeně.
Autor: Nikol Kolomazníková
