Přesně před rokem Českou republiku zasáhla smutná zpráva. 18. července 2021 zemřel písničkář František Nedvěd. Nejen fanoušci české hudby country a folku legendu oplakali, Nedvědovy písníčky se totiž hrály u táboráků a on byl tak trochu symbolem letního stanování. Proto na něho dodnes vzpomíná mnoho lidí, a především jeho syn Franta.
Nedvědovi se poněkolikáté vrátila rakovina, přesto ale takto rychlý konec nikdo nečekal. Ještě dva dny před smrtí vystupoval před fanoušky. Po koncertě v Olomouci se mu ale přitížilo a skončil v nemocnici. Nedočkal se ani chemoterapie, na kterou měl brzy nastoupit.
Jeho syn se svěřil, že společně s maminkou a bratrem nikdy na otce nezapomenou. Byl to totiž velký muž, kterého si fanoušci oblíbili nejen pro jeho hlas, ale také pro jeho sympatickou povahu a milé vystupování, kterým si dokázal získat davy.
Svíčka za tatínka
„Pondělí, na které připadá to smutné výročí, budeme prožívat spolu s mámou a bráchou. Nevím, jak na tom budeme časově, ale tak jako tak to bude společně. Určitě se ale nějak sejdeme, zapálíme svíčku a zavzpomínáme. To je na sto procent jisté,“ svěřil se Franta webu Extra.
Dodal, že společně vyrazí rodina do Jílového u Prahy, kde má František Nedvěd hrob. Objasnil, že jezdí za tatínkem celá rodina pravidelně, střídají se, on sám vždy zapálí svíčku a přinese květinu. Podle toho, co na hrobě najde, také ví, kdo u něj v poslední době byl.
„Ten rok utekl strašně rychle a zdá se, jako by táta odešel už dávno. První Vánoce bez něj byly obzvlášť strašně těžké. Často si s ním povídám a říkám mu, co se děje. A hodně na něj myslím,“ říká Franta. Dřív by ho prý nenapadlo, že bude někdy mluvit s někým zesnulým, teď je to pro něho ale normální.
Jako kvočna s kuřaty
„Vzpomínám na všechny společné zážitky. A že jich bylo! Měl rád, když jsme se scházeli všichni doma, že jsme si celá rodina na terase dali kafe a měl nás kolem sebe, jako má kvočna kolem sebe svá kuřata. Staral se o nás a byl spokojený,“ zavzpomínal syn legendy.
Franta byl do poslední chvíle přesvědčený, že jeho otec rakovinu opět překoná. Koneckonců se mu vrátila několikrát a vždy si s ní poradil. O to větší rána byla, že to tentokrát dopadlo jinak. „Odvezli ho do špitálu, tam jsem ho ještě stihl navštívit. To ještě vstal z postele a spiklenecky na mě mrkl. A ještě mě chytil za ruku. A to jsou nejsilnější zážitky, které mi už nikdo nikdy nevezme,“ říká rok po jeho smrti.
„Když mi volala máma, že je konec, říkal jsem jí, že to není možné. Nemohl jsem se s tím smířit. Až před pohřbem jsem se domluvil, že jsem s tátou mohl být pár minut o samotě. U rakve to všechno ze mě spadlo a v tom okamžiku jsem se s jeho odchodem vyrovnal,“ zakončil vyprávění. Dodal ale, že bolest nikdy úplně nezmizí.
Autor: Šárka Cvrkalová
