Smutná romance, která utvořila herečku Meryl Streepovou

od Šárka Blahoňovská
2 minuty čtení
meryl streep
Zdroj: lev radin / Shutterstock.com

V roce 1978 byla mladá Meryl Streepová na začátku své úspěšně se rozvíjející herecké kariéry a měla ty správné předpoklady stát se největší herečkou své generace. Byla to také doba, kdy ztratila svou velkou životní lásku.

Přestože je Meryl Streepová proslulá svým velice dobře střeženým soukromím a o své minulosti mluví jen výjimečně, právě období kolem roku 1978 pro ni bylo tak bohaté na dramatické události, že se silně podepsalo na její osobnosti a formovalo ji jako člověka i jako herečku.

S hereckým kolegou utvořili obdivovaný pár

V té době jí bylo sotva 29 let, byla stále začátečníkem v newyorském divadelním světě a bydlela v loftu na Franklin Street se svým přítelem hercem Johnem Cazalem, který byl o 14 let starší než ona a jeho jméno mělo ve světě divadla už silný zvuk.

Jak zmiňuje losarciniegas.blogspot.com, jeho přítel a herecký kolega Al Pacino o herci prohlásil: „Všechno, co jsem chtěl, bylo pracovat s Johnem po zbytek svého života. Byl to můj herecký partner.“

Cazale učaroval jí i divákům

Meryl a John se potkali v roce 1976 při představení jedné z divadelních her v Central Parku. V té době Cazale nebyl ještě hvězdou, ale byl považovaný za vzácný talent žádaný mezi režiséry té doby.

Když ho vzal přítel Al Pacino na konkurz na Kmotra, netušil, že se stane populárním Fredem. V prvním filmu tak zazářil, že v pokračování dostal mnohem více prostoru.

Z herce vyzařoval smutek, a to přitahovalo režiséry, diváky a také Meryl. A pak tu byl jeho vzhled, který byl v té době kýžený. Byl velmi štíhlý, s vysokým čelem. Měl výrazný nos a nápadné černé, smutné oči.
Meryl se do něj hned zamilovala a okouzlení bylo oboustranné. Cazale mluvil jen o ní.

Meryl se později o své lásce zmínila, že John byl úplně jiný než ostatní lidé, které v životě potkala. Byl plný lidského soucitu a zájmu o ostatní. Lásku jim záviděl celý svět. Ona byla nejnadanější herečkou poslední generace, on měl pověst nejpřirozenějšího herce, kterému dělal patrona slavný režisér Joe Papp.

Dlouho si štěstí neužili

Život páru byl jako pohádka až do roku 1977. Cazale se necítil dobře a jeho stav se natolik zhoršoval, že musel zrušit účast na představení. Režisér Papp mu domluvil schůzku se svým lékařem. Diagnóza byla krutá: rakovina plic v terminálním stádiu. Metastázy už měl po celém těle.

Meryl se snažila celou situaci brát statečně a oba se rozhodli věc nezveřejňovat. Stav herce se prudce měnil, ale John chtěl stále pracovat.

Role ve filmu Lovec jelenů pro něj byla posledním splněným snem, protože mohl hrát po boku Roberta De Nira. S obsazením měl už problém, nikdo nechtěl pojistit umírající hvězdu. Nakonec pojištění zaplatil De Niro. Meryl vzala roli, kterou nesnášela, jen aby byla v jeho blízkosti.

Později chtěla přestat pracovat, aby byla s Johnem, ale účty za léčbu se šplhaly do kritických výšin, a tak vzala roli v minisérii Holocaust. Musela však na několik měsíců do Rakouska, kde se točilo.

Když se vrátila domů, byl už John v strašném stavu. Ona se však snažila působit optimisticky a nikdy si nestěžovala. Prožila s ním poslední měsíce v ústraní a byla i u jeho nemocniční postele, když zemřel.

Ten rok patřil v její kariéře k těm nejúspěšnějším. Získala nominaci na cenu Emmy za Holocaust, Nominaci na Oscara za film Lovec Jelenů a byla obsazená do filmu Kramerová vs Kramer, který jí přinesl prvního Oscara. O roli se ucházelo mnoho jiných hereček, ale z Meryl byl cítit smutek, a právě to jí pomohlo v tomto nezapomenutelném filmu hrát.

Zdroj: losarciniegas.blogspot.com, cinemascholars.com

Autor: Lída Kropáčková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články