Herec Jan Čenský sám o sobě hrdě prohlašuje, že jeho pohádky pamatují tři generace diváků. Za celá ta léta měl tak možnost zahrát si po boku řady slavných hereček. Jaké byly jeho začátky a která z princezen ho v jeho kariéře i v životě ovlivnila?
Přibylo mu sice pár vrásek, v zásadě se ale nezměnil. Je stále sympatickým a charismatickým mužem, který si snadno získá srdce mnoha žen. Která žena si ale získala to jeho? Nejen o tom se svěřil v rozhovoru pro deník Extra.
On sám bude vždy spojen s rolemi princů. Není se proto čemu divit, že jeho život byl výrazně ovlivněn princeznami. Některými ale více než jinými. Kromě toho, že s řadou z nich navázal pracovní vztah, k některým pocítil i něco víc. Jeho velkou platonickou láskou byla například herečka Ivana Andrlová.
První se nikdy nezapomene
Na dotaz, která z princezen pro něho znamenala nejvíce, Čenský odpověděl, že obvykle hraje důležitou roli první zkušenost. Právě proto nakonec řekl jméno, které možná mnohé překvapilo. „To je ošemetná otázka, já bych je objal všechny nejradši, ale asi ta první většinou, na tu se nezapomíná, takže Ivanka Andrlová,“ říká Čenský.
Andrlová podle jeho slov zanechala v jeho srdci největší otisk. Přiznává, že do ní byl platonicky zamilovaný. Společně s Ivanou si zahrál v pohádce Princové jsou na draka, kde tvořili dokonalý pár. Mnoho lidí si tehdy dovedlo představit, že by spolu byli i v reálném životě.
„Neříkám, že do ostatních bych se nezamiloval, ale Ivanka byla na škole taková hvězdička,“ říká herec. Po čtyřiceti letech se s Ivanou stále přátelí a stále pro něho znamená hodně. Uznává ale, že platonické city ho od dávných dob už přešly.
Vzájemné pocity
Čenský tvrdí, že ačkoli mezi ním a Ivankou nic nebylo, jejich pocity byly vzájemné. „Já jsem po ní toužil a ona měla někoho jiného. Paradoxně mi pak přiznala, že to bylo i z její strany, a to já už jsem po ní pak zase nekoukal,“ přiznává herec, který toho nějaký čas velmi litoval.
„Oni si všichni myslí, že jsme spolu něco měli, ale nebylo mezi námi nic. Mrzí mě to, ale třeba to ještě doženeme,“ směje se Čenský. Přiznává ale, že ve svém životě by řadu věcí změnil, například i způsob, kterým dříve v pohádkách hrál. Přiznal, že se dokonce na své nejstarší filmy nemůže ani dívat.
„Je to úplná bezmoc a radši to ani nedělám, protože je to opravdu hrozné. Já se za to stydím. Někdo mi třeba říká, že to nebylo tak strašné, ale nedá se to vrátit. Když to vidím zpětně, tak vím, že je to pomalé, ta doba je jiná. Už by to mělo úplně jiný střih a já bych to hrál jinak, ale tak to asi má být,“ dodal na konec rozhovoru.
Zdroj: Extra, Český rozhlas
Autor: Šárka Cvrkalová
