Když jí bylo 17 a zamilovala se do o 40 let staršího muže, netušila herečka Alena Mihulová, jak dojemný příběh z jejich vztahu nakonec vznikne. Než se vzali, chodili spolu 10 let. A při velkém dni Alena slíbila Karlu Kachyňovi, že se o něho bude starat i v nemocích. Což nakonec také rok a půl před jeho smrtí dělala.
„Když někoho miluješ a den za dnem vidíš, jak odchází, není to nic proti ostatním problémům,“ cituje slova herečky server Aha! Herečka velmi těžko nesla to, jak její muž chátrá a jak se jí doslova ztrácí před očima.
Velký den
Dnes už Mihulová smrt svého muže překonala. Stále na něj vzpomíná a velmi ráda si připomíná především ty milé a hezké vzpomínky. Jednou z nich je i svatební den. Ten podle jejích slov neprobíhal úplně tak, jak by si většina lidí u svatby představovala.
„Já jsem netoužila po žádné velké svatbě. Nikdo z mého okolí na to také netlačil, že by jim nějaká sláva chyběla,“ svěřila se Alena v rozhovoru pro Český rozhlas.
Dvojice se rozhodla, že jednoduše dojde na úřad, podepíší příslušné papíry, předají si prstýnky a bude vše vyřešeno. Hlavním důvodem, proč se brali, byla podle jejích slov touha po rodině.
Kachyňa totiž své milé řekl, že si ji vezme, pokud mu porodí dítě. „Dceru Karolínku jsem mu dala k sedmdesátinám,“ zavzpomínala herečka v pořadu 13. komnata.
Zapomněli na podpis
„Když se nás ptali, zda chceme fotografie, odpověděli jsme, že ne. Když se ptali, zda chceme video, odpověděli jsme, že ne. Když se zeptali, jakou chceme hudbu, naše odpověď byla žádnou,“ směje se Alena. Dostali prý s mužem dva náhodné svědky, se kterými došli k oltáři.
Když pak po obřadu odcházeli uličkou pryč, oddávající za nimi volal: „Ještě podpis!“ Se smíchem se tak vrátili své manželství stvrdit podpisem. „Za mě to tak bylo v pořádku, nic víc jsme nepotřebovali,“ doplnila Mihulová.
Když po podpisu dorazili domů, dali si k obědu gulášovou polévku z předešlého dne. Aby alespoň trochu svatbu oslavili, zašli si pak později ve dvou na romantickou večeři.
Filmový režisér Karel Kachyňa zemřel po dlouhých bojích s nemocemi v roce 2004. Posledních několik měsíců se o něj jeho žena starala a dělala vše pro to, aby byl jeho odchod ze světa alespoň trochu důstojný. Lehké to pro ni nebylo, milých vzpomínek má ale naštěstí více než těch smutných.
Zdroj: Aha!, Český rozhlas
Autor: Šárka Cvrkalová
