Jindřich žil donedávna na malé vesnici, kde ho každý znal. Když se někomu něco přihodilo, vědělo o tom všech 500 obyvatel. Nikdo se před ničím neschoval. Proto není divu, že se Jindřichovo tajemství rychle rozneslo.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Zavinil jsem si to celé sám. Ale krutost lidí, kteří nedokázali pochopit mou chybu, byla až příliš. Musel jsem z vesnice pryč, každý se na mě totiž díval s úšklebkem a nikdo mi už nechtěl věřit ani slovo,“ popisuje svou situaci.
Stalo se to před deseti lety. Myslel jsem, že je to dávno pryč
Jindřichův e-mail prozradil, že když bylo čtenáři osmnáct, nebyl si zcela jistý svou orientací. „Styděl jsem se za to, že bych mohl být na kluky. Tehdy jsem chodil na střední a každý kolem mě měl vztah,“ vypráví.
„Bál jsem se, že si o mně lidé budou brzy myslet, že jsem gay. Holky mě zkrátka nelákaly. Ale nějakou jsem potřeboval, abych nebyl za odpadlíka. A tak jsem si jednu vymyslel,“ přiznává se Jindřich.
„Jednoho dne jsem zkrátka ve škole kamarádovi nalhal, že jsem byl u kamarádky z druhého konce republiky a že jsme si spolu něco začali.“
Jindřich netušil, co všechno tím spustí. „Kamarád o tom okamžitě řekl všem ve třídě. Bylo překvapením, že jsem si někoho našel. Najednou po mně všichni chtěli detaily. Jméno, věk a další informace. Mimo jiné fotky.“
A právě s fotkou Jindřich udělal chybu. Našel si ji totiž na internetu a chlubil se s ní každému, kdo o to požádal. „Vymyslel jsem si celý příběh o svém vztahu. Byl to vztah na dálku a nikdo se nedivil tomu, že moji holku nikdy nepotkal,“ vykládá.
Až ve dvaceti jsem všechno ukončil. Ale teprve teď se provalila pravda
Po dvou letech věděl o Jindřichově vztahu každý ve vesnici. „Vymklo se mi to z ruky,“ přiznává. „Dokonce jsem si založil falešný profil na internetu, který jsem si dal na Facebooku do vztahu.
Kamarádi o tom řekli doma, drby se šířily rychle a mně došlo, že to musí přestat, protože jinak se provalí pravda. A tak jsem všem řekl, že jsme se rozešli.“
I když si Jindřich myslel, že tím všechno skončilo, mýlil se. „Od toho dne jsem žil sám. Po rodičích jsem podědil malý domek, ale nikdy jsem si nenašel holku, nebo třeba toho kluka.
A kamarádi se v rozhovorech často vraceli k tomu, že mi možná s Petrou, jak jsem svou falešnou dívku pojmenoval, bylo líp.
Při každé takové zmínce Jindřich doufal, že je poslední. „I po letech jsem se bál, že se pravda prozradí. A stalo se to, když můj spolužák ze střední zjistil, že fotky, které jsem mu kdysi ukazoval, patří někomu jinému. Narazil na ně náhodou na internetu.“
Když se spolužák Jindřicha zeptal, co to má znamenat, musel čtenář s pravdou ven. „Přiznal jsem se, že jsem si Petru vymyslel. Myslel jsem, že po tolika letech už to nebude brát jako zradu. Mýlil jsem se.“
Jeho kamarád se s ním od toho dne nebaví. Navíc řekl pravdu všem, které potkal. „Ve vesnici se tak o mně brzy začalo mluvit jako o tom, kdo nemá na vztah. O tom, kdo lže svým kamarádům a jim i sobě nalhává nesmysly.“
Proto se Jindra nakonec odstěhoval. Nedokázal už snášet, že na něj každý pohlíží jako na hlupáka a směje se mu.
„Bydlím teď na druhém konci republiky, kde mě nikdo nezná. Začal jsem se vídat s jedním klukem a možná nám to i vyjde. Bylo by fajn mít pro změnu reálný vztah.“
Autor: Šárka Cvrkalová
