On ani jeho žena nevěřili na duchy a pověry. Po půlroce v novém domě ale změnili názor. Po přestěhování do nového domu se totiž na Daniela a jeho ženu začala lepit až nevídaná smůla.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Žili jsme se ženou v malé bytovce. Zkrátka už byl čas na koupi něčeho většího. Když se nám ale zalíbil velký dům s krásnou zahradou a za poměrně dobrou nabídku, přátelé nás začali varovat,“ říká Daniel. „V domě se prý dějí podivné věci, a proto se odtud předešlí majitelé odstěhovali.“
Pověry jsme znali. Vznikly z jednoduchého důvodu
Že je dům prokletý, věděli Daniel s manželkou už dávno. Před časem v něm žila rodina, které zemřely dvě děti. Když se původní majitelé odstěhovali, začalo se říkat, že v domě už nechtěli bydlet, protože se báli, že právě on je tím prokletím. „Nějakou dobu dům chátral, než byl opět nabídnut k prodeji. A my jsme rovnou využili toho, že je tak levný,“ popisuje Daniel.
Ani historky přátel Daniela se ženou neodradily. „Mezi lidmi se tvrdilo, že v okolí domu se dějí lidem divné náhody. Že mají smůlu. Kdekdo nám vyprávěl, že na procházce zakopl, když šel okolo našeho domu, nebo že šlápl do psích výkalů. Ale to všechno znělo jen jako hloupé náhody, které se stávají denně. Navíc byla většina těch dobrých rad, abychom dům nekupovali, míněna spíše z legrace,“ vysvětluje čtenář.
Už půl roku bydlíme v novém. Začínáme litovat, že jsme si s pověrami nedělali hlavu
„Jsou to asi všechno jenom náhody. Ale pravda je, že od doby, kdy jsme se nastěhovali do nového domu, smůla se na nás lepí,“ říká Daniel. Téměř každý den se něco rozbije nebo přestane fungovat. „Nedávno u nás byla na návštěvě má sestra s přítelem. Pohádali se u večeře. O týden později nám napsala, že se rozešli, protože ta hádka byla už poslední kapka. I to může být jen náhoda, ale protože k tomu došlo u nás, začínám být trochu paranoidní,“ přiznává.
Daniel se bojí, že se jednoho dne jemu nebo ženě stane něco opravdu zlého. „Manželka je teď těhotná. Bude to naše první a vzhledem k našemu věku i poslední dítě. Bojíme se, že se něco přihodí. Vzhledem k tomu, jakou má barák historii, je náš strach pochopitelný.
Zatímco dříve nás všichni varovali, abychom dům nekupovali, teď nás uklidňují, že jsou to jen hloupé řeči a nic se nemůže stát. Pořád je tu ale fakt, že už se nás dvakrát pokusili vykrást, jenomže kromě rozbitých skleniček v kuchyni naštěstí neměli co vzít.“
Autor: Šárka Cvrkalová
