Od mého mládí mě provázela jen samá smůla. Už tehdy mi moje babička říkávala „holka moje nešťastná“ a měla pravdu. Za celý život se na mě toho štěstí příliš mnoho neusmálo. Spíš naopak. Už mě nebavilo, jak se mi smůla pořád lepí na paty.
Ačkoli by to do mě nikdy nikdo neřekl, učinila jsem rozhodnutí, které mi změnilo život. Byl to pro mě obrovský krok do neznáma, ale nyní toho nelituji. Jsem totiž konečně šťastná.
Provázela mě jedna smůla za druhou
V mládí mě nevzali na školu, po které jsem toužila už od dětství. Místo toho jsem studovala na kuchařku, což mě ani trochu nebavilo.
Poprvé jsem se vdávala, když mi bylo jen devatenáct let. O rok později manžel utekl za starší dámou a manželství se rozpadlo. Na malém městě to byla ostuda jako trám.
Přesto jsem se vdala podruhé. I tentokrát jsem si myslela, že je to na celý život. Po pěti letech jsem manželovi přišla na nevěru – po odhalení zbaběle utekl a já byla podruhé rozvedená.
Osud mi nedopřál ani děti
Potřetí už jsem se vdávat nechtěla, ale vztahy jsem měla i nadále. Zkrátka jsem hledala toho pravého, který stále nepřicházel.
Toužila jsem po dítěti. S přítelem Honzou jsme se o dítě snažili, ale nedařilo se. Jednou jsem byla těhotná, ale o miminko jsem přišla. Pět let snažení nakonec přítele dovedlo k tomu, že mě opustil – i on chtěl dítě a pochopil, že se mnou se ho nedočká.
Aby té smůly v mém životě nebylo málo, během jednoho jediného roku jsem přišla o oba rodiče. Maminka byla nemocná a nemoci podlehla, tatínek byl po jejím odchodu nešťastný a po pár měsících ji bohužel následoval.
Už jsem té smůly měla plné zuby. Chtělo to razantní změnu!
Už jsem měla dost neustálé smůly a neštěstí, které se na mě lepilo. Věděla jsem, že to chce změnu. Pořádný krok dopředu.
Tak jsem se nakonec odhodlala, prodala byt po rodičích a přestěhovala se za velkou louži. Žít v Americe byl vždycky můj sen, akorát jsem na to neměla odvahu.
Tady mě po smrti rodičů nic nedrželo. Neměla jsem partnera ani sourozence. Nedařilo se mi zde dobře, proto jsem věřila, že v jiné zemi konečně najdu štěstí. A taky že ano!
Všichni mě obdivují, že jsem něco takového udělala
Kdo mě zná, ten moc dobře ví, že jsem spíš zdrženlivý typ. Udělat tak obrovskou změnu byl proto šok, který nikdo nečekal.
Jsem ve spojení s pár přáteli, se kterými si voláme přes videohovory. Sdílím s nimi své štěstí, kterého se mi konečně po letech utrpení dostalo.
Jsem dva roky vdaná a nyní také konečně těhotná – termín porodu mám za tři měsíce a všechno je na dobré cestě. Konečně jsem šťastná a jsem ráda, že jsem se k takové změně, za kterou mě teď všichni obdivují, rozhoupala.
Autor: Nikol Kolomazníková
